Když majitel lže sám sobě
Proč podnikatelé někdy nevidí věci tak, jak jsou, a jak jim mohou pomoci účetní a daňoví poradci
Zejména majitelům malých a středních podniků se stává, že ačkoliv čísla jasně napovídají, že se firma řítí do finančního průšvihu, odmítají to přijmout jako fakt. Sami sebe přesvědčují o stabilitě firmy a domnívají se, že jde o přechodný problém, který se časem sám vyřeší.
Tomuto neblahému fenoménu se řečí behaviorální ekonomie (tedy směru, jenž zkoumá to, jak se lidé ve skutečnosti rozhodují, ne jak by se podle klasických ekonomických modelů měli rozhodovat) říká systematické zkreslení ekonomické reality. Pro firmu představuje problém – má totiž zásadní vliv na celou její budoucnost od finančního řízení přes plnění daňových povinností až po vztah mezi majitelem firmy (klientem) a odbornými profesemi. Proč majitelé realitu často zkreslují? Jak se jejich pohnuté vnímání skutečnosti projevuje? A jak jim mohou v takovém případě pomoci účetní či daňoví poradci? O tom všem se dočtete v následujícím textu.
Napětí mezi daty a interpretací
Účetnictví je ze své podstaty retrospektivní disciplína, to znamená, že pracuje s daty, která už má, a zachycuje ekonomickou skutečnost na základě definovaných pravidel, principů a omezení. Podnikatelské rozhodování pracuje v tomto směru na opačném principu – musí hledět do budoucnosti, a tak v něm pokaždé hraje roli větší či menší míra nejistoty.
Je přirozené, že mezi těmito dvěma rovinami vzniká napětí. Zásadní problém ovšem nastává až ve chvíli, kdy si majitel podniku začne skutečná data interpretovat po svém a dochází k situaci, kterou jsme popsali výše – účetní výstupy naznačují, že se ekonomická situace firmy zhoršuje, kdežto on je stále přesvědčen o tom, že jde o banální či přechodný problém.
Proč majitel realitu zkresluje?
Zkreslování reality, kterého se majitel nevědomky dopouští, není náhodné – má své behaviorální ukotvení. Podnikatele totiž ovlivňují stejné kognitivní mechanismy jako jiné ekonomické subjekty, liší se ovšem míra odpovědnosti a riziko.
Čeho se podnikatelé dopouštějí?
Systematicky přeceňují budoucí pozitivní scénáře.
Vybírají si takové informace, které jejich stávající přesvědčení potvrzují.
Drží se stále stejné strategie, ačkoliv prokazatelně nefunguje, protože už do ní investovali příliš mnoho peněz. Odkládají rozhodnutí, která by jim mohla přinést ztrátu.
V malých a středních podnicích se zmíněné faktory hromadí, a to hned z několika důvodů: takovým firmám totiž často chybí oddělení vlastnictví a řízení, nemají formální kontrolní mechanismy a navíc využívají korekční vlivy zvenčí, jako jsou board či controlling, jen v omezené míře. V takovém prostředí se pak zkreslení reality těžko odhaluje – najevo vyjde často až ve chvíli, kdy se podnikání začne hroutit, protože firma už není dál schopna plnit vnější závazky.
Zkreslení reality v účetní a daňové praxi
Ziskovost vs. likvidita
Jedním z nejčastějších projevů zkreslení reality je to, že podnikatel není schopen rozlišit účetní výsledek hospodaření od reálné likvidity. Účetní výkazy mohou vykazovat kladný hospodářský výsledek i stabilní vývoj výnosů, zatímco současně se prodlužuje doba inkasa pohledávek, rostou krátkodobé závazky a dochází k tlaku na provozní financování. Majitel situaci interpretuje jako „dočasnou nerovnováhu“, zmíněná účetní data ale mohou v řadě případů znamenat, že takový stav není udržitelný a firma se brzy ocitne v problémech.
Daňové povinnosti na vedlejší koleji
Dalším významným projevem je liknavost, co se plnění daňových povinností týče.
Typicky dochází k tomu, že podnikatel neustále odsouvá úhradu DPH na pozdější dobu, využívá časového nesouladu mezi inkasem a povinností odvodu nebo hrubě podceňuje sankční mechanismy.
To fakticky znamená, že podnikatel využívá veřejné rozpočty jako zdroje krátkodobého financování, aniž by si to přímo uvědomoval.
Není investice jako „investice“
Při rozhodování podnikatel za „investice“ považuje řadu věcí, které jimi ve skutečnosti nejsou.
Označuje tak i výdaje, které nemá podložené analýzou návratnosti, jež nejsou navázány na strategické cíle firmy nebo u nichž se nedá odhadnout, jaký ekonomický prospěch přinesou. Tento posun ve významu pojmu „investice“ má zásadní dopad na alokaci zdrojů a vede k tomu, že se nesoulad mezi očekáváním a realitou čím dál víc prohlubuje.
Vyřešte to vy!
V pokročilejší fázi se podnikatel snaží ze situace vyvinit a přenést odpovědnost na odborné profese:
očekává „optimalizaci“, aniž by se ekonomická realita změnila,
tlačí na účetní, aby „situaci vyřešila“,
minimalizuje roli vlastního rozhodování.
Tento moment je kritický nejen z ekonomického, ale i z profesněetického hlediska.
Záměna role účetního a daňového poradce jako systémová chyba
Jedním z důsledků výše popsaného vývoje je, že se v očích podnikatele (klienta) stírají hranice mezi účetní a daňovou profesí.
Kdo je účetní a kdo „daňař“
Účetní:
Sestavování účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky, a to vykazování podle českých účetních předpisů nebo mezinárodních účetních standardů.
Reporting účetních dat a provádění analýz finanční situace a výkonnosti korporací.
Tvorba vnitřních předpisů a systémového řešení pro softwarové zpracování účetnictví.
Metodika a vedení účetnictví, vyhotovování účetních dokladů a záznamů.
Provádění inventarizace majetku a závazků.
Daňový poradce:
Výklad, analýza a praktická aplikace daňových zákonů a souvisejících předpisů.
Poradenství, jak plnit daňové povinnosti a jak zohlednit daňové předpisy v podnikatelských rozhodnutích včetně povinných hlášení.
Zpracování a podání daňových přiznání a přehledů pro zdravotní pojišťovnu a správu sociálního zabezpečení.
Automatický odklad termínu pro podání daňových přiznání k dani z příjmů a souvisejících přehledů.
Nastavení daňových procesů ve firmách, jak v oblasti technologií a firemních systémů, tak v oblasti odpovědností.
Možnost vedení a kontroly účetnictví v rámci daňového poradenství.
Zastupování při jednáních s finančním úřadem a dalšími institucemi a při kontrolách.
Řešení sporů s úřady v daňových záležitostech s možností zastupování klientů až do úrovně krajských soudů.
V praxi se často stává, že se obě profese zaměňují, to je ovšem zásadní chyba. Pokud podnikatel neví, co dělá účetní a co daňový poradce a s čím jim který odborník může pomoci, vede to k nesplnění jejich očekávání.
Záměna profesí pak může spustit řetězec situací, které vedou k frustraci na straně podnikatele i na straně osloveného experta.
Účetní je vystaven požadavkům na daňové poradenství, aniž by k tomu měl odpovídající mandát. Klient podcení potřebu kvalifikovaného právního výkladu a svá finanční rozhodnutí dělá, aniž by k tomu měl odpovídající analýzu. Výsledky jsou nepříjemné jak pro klienta, tak pro účetního.
Kdy je potřeba zapojit daňového poradce?
Z pohledu praxe lze formulovat situace, kdy by měl podnikatel přizvat ke spolupráci daňového poradce. Jde o:
změny ve struktuře podnikání (přeměny, vstup investorů),
transakce s významným daňovým dopadem (prodej podílů, přeshraniční plnění),
opakující se problémy s plněním daňových povinností,
požadavek na optimalizaci přesahující běžnou operativu,
revize daňových přiznání,
konzultace k daňovým režimům,
zahájení daňové kontroly nebo sporné řízení.
Klíčovým kritériem je posun od evidence k interpretaci práva.
Účetní jako korekční mechanismus
Účetní profese v tomto kontextu plní roli, která přesahuje technické zpracování dat. Účetní je často první, kdo dokáže problémy identifikovat, zná podrobně dlouhodobá data firmy a je tak jediným člověkem, který má k dispozici ucelený obraz jejího hospodaření. Jeho schopnost problémy nejen identifikovat, ale také o nich správně informovat, má zásadní význam.
Současně je však nezbytné, aby účetní za každých okolností zachovával profesní hranice, aby nepřebíral odpovědnost za rozhodnutí podnikatele (klienta) a aby aktivně doporučoval zapojení dalších expertů.
Závěr
To, že majitelé podniků systematicky zkreslují ekonomickou realitu, není výjimečným jevem. Jde o přirozený důsledek rozhodování v nejistotě, který je posílen strukturou malých a středních podniků. Účetnictví zde nepředstavuje pouze evidenční systém, ale i nástroj korekce. Jeho přínos spočívá v tom, že poskytuje stabilní referenční rámec v prostředí, kde interpretace reality podléhá zkreslení.
Stále je ale třeba mít na paměti, že data sama o sobě rozhodnutí nemění. Rozhodující je ochota klienta přijmout jejich význam, zhodnotit, zda je interpretuje správně, a v případě potřeby vyhledat odpovídající odbornou podporu. Právě v tomto bodě se totiž láme rozdíl mezi podnikem, který se s problémem vyrovná, a podnikem, jenž se jím nechá potopit.
Článek vyšel v Bulletinu Komory certifikovaných účetních (03/2026)
Základní údaje
Tagy
DATUM
Autor
Vendula Jeřábková
CEO | Founder
